Když se les zbarví do příjemných odstínů pozdního léta a podzimu, houbaři nám mohou závidět. Každý výlet může přinést překvapení v podobě méně známých obyvatel našich hvozdů. Jsou chvíle, kdy narazíme na jev, který vypadá téměř neskutečně: bílý sametový klobouk obsypaný červenými kapkami, až připomíná jahodovou marmeládu nebo scénu z pohádky. Řeč je o Hydnellum peckii, u nás známém také jako lošákovec palčivý či krvavý zub. Proč je tento druh tak fascinující a proč na něj nezapomenete, když jej spatříte?
Nezaměnitelný vzhled Hydnellum peckii
Na první pohled zaujme zvláštním kontrastem: mladá plodnice je sametově bílá, posetá jasně červenými kapkami tekutiny. Tyto kapky jsou ničím jiným než vylučovanou tekutinou, která chrání houbu před vysycháním a zároveň ji činí opravdu unikátní. S přibývajícím věkem přechází klobouk do okrových až hnědých odstínů a objevují se zubaté okraje, což je další z jeho charakteristických znaků.
Kde hledat tohoto houbařského unikáta?
Pokud si přejete Hydnellum peckii uvidět na vlastní oči, vyrazte do jehličnatých lesů s převahou borovic či smrků. Typickým prostředím jsou oblasti s kyselou půdou, kde se vyskytuje v symbióze s těmito stromy. Nejlepší čas pro pátrání je od srpna do listopadu, kdy se plodnice objevují po deštích mezi mechem a jehličím.
Přehled vlastností Hydnellum peckii
| Vlastnost | Popis |
|---|---|
| Barva mladé plodnice | Bílá, sametová |
| Klobouk | 5–10 cm, později okrový až hnědý, zubaté okraje |
| Doba růstu | Srpen – listopad |
| Stanoviště | Jehličnaté lesy, kyselá půda |
Proč jsou červené kapky tak důležité?
Jedním z nejvýraznějších znaků této houby jsou kapky červené tekutiny na klobouku. Tvoří se hlavně za vlhkých podmínek a obsahují chemické látky, které mohou pomáhat chránit houbu před napadáním hmyzem. Nedá se říci, že by byla masožravá, ale tato adaptace je mezi houbami opravdu vzácná — jde o vzorový příklad přírodní kreativity v našich lesích.
Tento druh je uveden v Červeném seznamu makromycetů v kategorii ohrožený druh (EN) a vyskytuje se převážně jen zřídka.
Nejedlá, ale nezapomenutelná
Přestože Hydnellum peckii není jedovatý, je silně palčivé a hořké chuti, kterou nelze přehlédnout. Maso je tuhé a jeho konzumace se rozhodně nedoporučuje. Nejlepším zážitkem je tuto houbu obdivovat, nafotit a nechat na místě pro další návštěvníky lesa.
Ohrožení a ochrana druhu
S elegantním vzhledem jde však ruku v ruce i vzácnost: Hydnellum peckii je v naší přírodě zařazen mezi ohrožené druhy. Roste pouze v symbióze s jehličnany, a proto mu škodí jak zánik starých lesních porostů, tak i necitlivé zásahy do lesa. Každý nález je tak malá oslava přírodní rozmanitosti a důvod, proč ctít houbařský étos: nesbírej, nech bewilderovat ostatní návštěvníky.
Zajímavé momenty z osobního pohledu
Často se při procházce lesem těším na každý nový objev, ale setkání s krvavým zubem je zážitek na celý život. Ten kontrast mezi hebkým kloboukem a jasně červenými kapkami působí téměř pohádkově. Každý vzácný úkaz mi připomíná, že lesy skrývají poklady, které stojí za to nechat růst dál.
Naše lesy a poklady, které si zaslouží pozornost
Některé houby nejsou určené do kuchyně, ale k obdivování a ochraně. Hydnellum peckii mezi ně rozhodně patří. Uchovat místo setkání v tajnosti, nerušit přirozený vývoj plodnice a respektovat přírodní zákonitosti — tím přispíváme k uchování tohoto ohroženého druhu v našich hvozdech a užíváme si radost ze vzácnosti, která nás může překvapit kdykoliv.
Komentáře